…i to je v pořádku…
Porod může být krásným, silným a naplňujícím prožitkem. Někdy ale přinese především náročné a bolavé emoce. Pojďme otevřít prostor pro všechny podoby porodní zkušenosti – bez hodnocení, bez tlaku a bez předpokladu, že existuje jen jedna „správná“ cesta, jak porod prožít.
Když realita neodpovídá představám
V posledních letech se stále častěji mluví o tom, že porod je krásný. A to je dobře – otevírá to prostor pro důvěru ve fyziologii porodu, pro přechod k respektující péči a pro sdílení pozitivních porodních zkušeností. Boří to ve společnosti léta utvářený a médii i zkušenostmi předchozích generací žen utvrzovaný obraz porodu jako něčeho děsivého, co se musí přežít.
Přesto si myslím, že to má i svou odvrácenou stranu, a že je potřeba být velmi opatrní a citliví, když zacházíme s pojmenováním porodní zkušenosti. Ano – porod může být krásný. Může být extatický, silný, naplňující nebo povznášející. Ale někdy takový není.
A i to je v pořádku. I takové příběhy jsou důležité a patří jim stejné uznání a hodnota. Všechny zkušenosti si zaslouží být přijaté ve své jedinečnosti, hloubce, kráse, síle, těžkosti nebo bolesti. Jedna zkušenost není nadřazená druhé.
Mezi silou a zranitelností: protichůdné emoce u porodu
Porod je komplexní, intimní a hluboce individuální zkušenost. Může být krásný a posilující. Ale také náročný, matoucí, zahlcující nebo traumatický. Často v sobě porodní proces nese směs protichůdných pocitů, které se střídají nebo dokonce existují vedle sebe.
Žena tak v jednu chvíli může cítit obrovskou sílu a vzápětí propadnout panice a mít pocit, že už to nezvládne. Může se cítit zahlcená a přemožená a zároveň vnímat, jak její tělo krásně pracuje. V jeden moment může vědět přesně, co potřebuje, a vzápětí se sama sobě ztratit. Může cítit něhu a zároveň bolest nebo zklamání.
Sama jsem u svého posledního porodu prožila velmi protichůdné emoce. Byly tam momenty síly a důvěry i momenty, kdy jsem se cítila ztracená a odpojená. Chvíle radosti a naplnění i okamžiky, které mě hluboce zranily. A dlouho mi trvalo, než jsem dokázala přijmout, že všechno tohle může existovat vedle sebe. Že ten porod nemusím zařadit do škatulky „krásný“ nebo „špatný“. Že to prostě byl můj porod. Se vším, co k němu patřilo.
Přijmout vlastní zkušenost, i když bolí
V každém případě si myslím, že zjednodušující tvrzení o tom, že správný porod je prožívaný jako krásný, může nevědomky zraňovat ženy, jejichž zkušenost je jiná, a přispívat k pocitům selhání. Pokud žena prožije porod jinak než pozitivně, často pak hledá chybu v sobě a ve svém prožívání. A to je zbytečná bolest. Porod není test ani zkouška síly, asertivity nebo ženskosti. Je to cesta, jedinečná a osobní. Je to mozaika momentů, emocí a prožitků, z nichž některé mohou dlouho volat po pozornosti a bolet.
Je v pořádku, že někdy trvá opravdu dlouho, než se žena dokáže na svůj porod podívat s jemností. Nejdřív je potřeba projít labyrintem bolesti, vzteku, smutku nebo prázdnoty. Často opakovaně. Hledání smyslu v těžké zkušenosti není rychlý proces a nedá se uspěchat. Někdy jsou střípky mozaiky tak křehké, že se nedají jen tak slepit a přemalovat na růžovo. Ale i v těžkých příbězích může postupně vzniknout něco důležitého – porozumění, přijetí a síla.
Každý příběh je důležitý
Ať už byl Váš porod jakýkoliv – překvapivý, rychlý, náročný, klidný, chaotický, posilující nebo zraňující – je v pořádku o něm mluvit tak, jak to opravdu cítíte. Nemusíte ho zjemňovat. Nemusíte ho obhajovat. Nemusíte na něm hledat něco krásného, pokud to tam teď necítíte. Vaše zkušenost je platná. Vaše pocity jsou důležité. A zasloužíte si prostor, kde mohou být vysloveny a přijaty – přesně takové, jaké jsou.
Pokud vnímáte, že by Vám pomohlo sdílení Vašeho příběhu v bezpečném a respektujícím prostoru nebo dlouhodobější podpora na cestě k uzdravení těžkého porodního prožitku, nebojte se ozvat – jsem tu pro Vás.