Sociální sítě mohou být po porodním traumatu cenným zdrojem podpory, informací i pocitu, že v tom nejste sama. Zároveň ale mohou nevědomky udržovat nervový systém ve stavu ostražitosti a vracet Vás k bolesti, strachu nebo pocitu ohrožení. Jak poznat, kdy Vám online obsah pomáhá v uzdravování a kdy se stává překážkou na cestě k zotavení?
Sociální sítě mohou být pro ženy s porodním traumatem důležitým zdrojem podpory. Právě tam mnoho žen poprvé narazí na příběh podobný tomu svému. Poprvé slyší, že to, co prožily, nebyl „jen porod“. Poprvé najdou slova jako porodní trauma nebo PTSD po porodu. Mohou zde najít uznání svých pocitů, informace i komunitu žen s podobnou zkušeností. A to je nesmírně cenné.
Jenže někdy se postupně stane něco, co si dlouho nemusíme uvědomovat. Obsah, který nám zpočátku pomáhal, začne náš nervový systém udržovat ve stavu aktivace. Místo aby podporoval uzdravení, může nás opakovaně vracet k bolesti, strachu nebo pocitu ohrožení.
Proč nás po traumatu přitahuje porodní obsah
Mnoho žen po traumatickém porodu zažívá silnou potřebu číst cizí porodní příběhy a zkušenosti, poslouchat podcasty, sledovat odborníky, vzdělávat se nebo procházet příspěvky v diskusních skupinách. Navenek to může vypadat jako posedlost porodními tématy.
Ve skutečnosti za tím většinou stojí něco jiného. Traumatizovaný nervový systém se snaží pochopit, co se stalo. Hledá odpovědi, kontrolu a způsob, jak zajistit, aby se podobná zkušenost už nikdy neopakovala.
Mozek si říká:
„Když budu mít dost informací, budu příště v bezpečí.“ nebo „Když pochopím, co se mi stalo, znovu se to nestane.“
To všechno jsou normální a přirozené reakce na traumatický zážitek a mají v procesu uzdravení své místo. Problém nastává v okamžiku, kdy nám začnou bránit posunout se ve zpracování traumatu dál.
Když informace přestanou sloužit
V určité chvíli už ve skutečnosti nepotřebujeme další informace, ale náš nervový systém nás přesto nutí hledat dál.
Můžeme si všimnout například toho, že:
- po otevření Instagramu nebo Facebooku automaticky vyhledáváme porodní obsah,
- čteme další a další porodní příběhy,
- trávíme tématem porodu velkou část dne,
- následně cítíme napětí, vztek, úzkost nebo bezmoc.
A přesto se nám nedaří přestat scrollovat. Máme pocit, že potřebujeme přečíst ještě alespoň jeden příspěvek, poslechnout si ještě jeden podcast, porovnat ještě jednu cizí zkušenost s tou naší.
Pain shopping: hledáme úlevu a nacházíme bolest
V angličtině se někdy pro tohle chování používá pojem pain shopping.
Označuje situaci, kdy opakovaně vyhledáváme obsah, který nás aktivuje, zraňuje nebo jinak emočně zasahuje, protože doufáme, že tentokrát nám přinese úlevu, pochopení a pocit bezpečí.
Nejde přitom o projev slabé vůle nebo záměrného sebetrýznění. Je to opakovaná snaha nervového systému získat kontrolu nad něčím, co bylo příliš zahlcující a ohrožující.
Ačkoliv máme pocit, že když se porodními tématy na chvíli přestaneme zabývat, vystavujeme se ohrožení a nejistotě, pravda je většinou opačná. Zraněný nervový systém nepotřebuje další aktivaci. Potřebuje bezpečí.
Sociální sítě a hypervigilance
Jedním z dalších častých důsledků traumatu je tzv. hypervigilance – nadměrná bdělost nebo ostražitost. Stav, kdy je nervový systém neustále ve střehu a hledá možné hrozby.
Algoritmy sociálních sítí bohužel fungují způsobem, který může tento obranný mechanismus posilovat. Pokud často sledujeme obsah o porodním traumatu, porodnickém násilí nebo nedostatcích porodnické péče, algoritmus nám začne nabízet stále více podobného obsahu.
Postupně tak můžeme získat pocit, že nebezpečí číhá všude. Že porod je primárně rizikový. Že zdravotníci jsou vždycky nebezpeční. Že musíme být neustále připravené bojovat.
A tak se pro nás sociální sítě stávají prostředím, které nám nedovolí vydechnout.
Pozor na příliš jednoduchá vysvětlení
Po traumatu bývá pro mozek velmi lákavé najít jedno jasné vysvětlení toho, co se stalo. Jednu příčinu. Jednoho viníka. Proto mohou ženy po těžké zkušenosti přitahovat radikální a zjednodušující narativy kolem porodu.
Z jedné strany tvrzení vycházející z předpokladu neomylnosti těla, přípravy a ženské síly:
- „Stačilo se lépe připravit.“
- „Stačilo odmítnout zásahy.“
- „Tělo vždy ví, jak porodit.“
- „Porodní trauma vzniká jen kvůli systému.“
Nebo naopak tvrzení podporující neomylnost zdravotníků a bagatelizující pocity ženy:
- „Buď vděčná, že máš zdravé miminko.“
- „Je to porod, co jsi čekala?!“
- „Vždyť pan doktor ví, co dělá.“
- „Hlavně, že to dobře dopadlo.“
Taková sdělení mohou vytvářet iluzi kontroly, kterou mozek hledá. Pokud totiž existuje jednoduchá příčina, pak existuje i jednoduché řešení pro příště. Jenže realita porodního traumatu bývá složitější.
Trauma vzniká v kontextu mnoha faktorů — biologických, psychologických, vztahových i systémových. Když přijmeme příliš jednoduché vysvětlení, často nás nakonec může dovést k silným pocitům viny nebo selhání.
Když bolí i pozitivní porodní příběhy
Může být překvapivé, že aktivující nemusí být jen traumatické příběhy. Někdy jsou velmi bolestivé i příběhy krásných porodů.
Domácích porodů. Léčivých porodů. Porodů, ve kterých se žena cítila silná, respektovaná a v bezpečí. Nejde o to, že bychom druhým ženám nepřály krásný porod. Ale traumatizovaný mozek za příběhem slyší něco jiného:
- „Ona to zvládla. Proč já ne?“
- „Ona měla to, co já ne. Asi je se mnou něco špatně.“
- „Určitě jsem se špatně připravila/rozhodla.“
Srovnávání může být po těžkém porodním zážitku velkým zdrojem bolesti a citlivým místem. A je v pořádku přiznat si, že určitý obsah je pro nás momentálně příliš náročný, i když je sám o sobě pozitivní.
Jak poznat obsah, který podporuje uzdravení
Pro rozpoznání vhodného obsahu nám může pomoci otázka: „Co se ve mně děje po jeho zhlédnutí?“
Obsah, který podporuje uzdravení, často přináší:
- větší porozumění vlastní zkušenosti,
- více soucitu se sebou,
- pocit, že v tom nejsme samy,
- větší kapacitu vracet se do přítomnosti.
Obsah, který nás dlouhodobě drží v aktivaci, často přináší:
- větší napětí,
- více strachu,
- větší ostražitost,
- více zahlcení,
- nutkání hledat další a další informace.
Uzdravování není nekonečné hledání
Sociální sítě mohou být důležitou součástí cesty k uzdravení po porodním traumatu. Mohou nám nabídnout slova, která jsme potřebovaly slyšet. Mohou nám pomoci pochopit vlastní zkušenost. Mohou nám ukázat, že nejsme samy.
Zároveň ale někdy přichází okamžik, kdy už nepotřebujeme další informace. Potřebujeme více bezpečí. Více kontaktu samy se sebou i s blízkými. Více prostoru pro život mimo trauma. Protože uzdravování neznamená jen pochopit, co se stalo. Znamená také postupně znovu objevovat svět, ve kterém naše porodní trauma už není středem všeho.
Nemusíte na to být sama
Pokud po dočtení tohoto článku cítíte, že už jste na porod slyšela mnoho názorů, ale málokdo skutečně naslouchal tomu Vašemu příběhu, chci, abyste věděla, že na to nemusíte být sama.
Někdy začíná zpracování traumatu právě ve chvíli, kdy je naše zkušenost konečně přijata taková, jaká byla — bez zlehčování, opravování nebo vysvětlování.
Ve své praxi nabízím bezpečný prostor pro sdílení porodního příběhu, porozumění tomu, co se během porodu a po něm dělo, a podporu při integraci této zkušenosti do dalšího života.